Kontakty

Rád se poslouchá a je ještě raději, když ostatní musí číst to, co on napíše. Představuje tak ideální materiál na hlavního vedoucího. S neomezeným tarifem a psaním o rychlosti přes 300 úhozů za minutu je neustálým zdrojem „inspirace“ a četby pro každého, kdo má to „štěstí“, že se dostane do jeho hledáčku. Čas od času se ovšem stane, že napíše něco moudrého (což je při množství vyprodukovaného textu prakticky statistická nutnost). Taková událost potom může celý oddíl posunout o několik centimetrů vpřed. Mezi jeho skutečné přednosti potom patří to, že nepřekáží lidem, kteří ví, co dělají.

Jsou lidé, kteří si toho na bedra berou moc. A pak je tu Vlaďka. Zdravotnice, hospodářka a účetní, nákupčí, kontaktní osoba pro rodiče, důvěrník pro děti a samozřejmě ještě běžná vedoucí, která si připravuje zajímavý program, slušivé kostýmy a tak dále. Přitom všem ještě pracuje v nemocnici jako zdravotní sestra. A má manžela. A dítě. Vlastně dvě. A psa. Co nemá, jsou čas a chuť ubrat. Přitom všem nakonec zvládne všechno vyřídit a vyndat všechna klíšťata. Zkrátka – jsou lidé, kteří jsou výkonní. A pak je tu Vlaďka.

Pokud má někdo přezdívku „Kutil“, povoláním je automechanik a rád se vrtá v jakýchkoli strojích, máte pocit, že toho člověka znáte. Ale chyba lávky! (Kterou, samozřejmě, umí Kutil opravit). Kutil rád vymění montérky za zástěru, hasák za měchačku, svářečku za vařič a olej… inu, za olej, a během chvíle uvaří z pár surovin poctivý domácí oběd. O dvou chodech. Pro padesát lidí. Když se u ohně hraje na kytary, připraví všechny svým sametovým tenor-barytonem o řeč. A při ranní rozcvičce zjistíte, že si do vlasů napletl růžové copánky a paří s půlkou tábora na songy, co pouští z mobilu. Pokud máte rádi překvapení, máte rádi Kutila.

Pokud by vědci chtěli prozkoumat nevyčerpatelný zdroj energie, nechť se odkloní od probádaných témat jako je fúze, a podívají se důkladně na Žužlu. Vychovává tři dcery, krotí žáky druhého stupně ZŠ, hospodaří na menším statku a důstojně si mezi potomky, žactvem a zvířectvem udržuje přirozenou a váženou autoritu. A to přesto, nebo právě proto, že čas od času a nepředvídatelně exploduje nekonečnou energií a nakažlivým smíchem a strhne každého ke zcela absurdním činnostem (jako je třeba předvádění kuřat nebo vedení čtenářského deníku). A když už se zdá, že je řád postaven dokonale na hlavu a bláznovství se blíží vrcholu, přepne do polohy „řád“. A ten zdánlivě zavládne. Zdánlivě, protože ve skutečnosti celou dobu vládne Žužla.

Klaus začal do oddílu chodit už jako potěr, a po letech se z něj stala u Myšáků velká ryba. Ještě na staré Myšárně lovil ve Vltavě (kromě vodáků) ryby, proto nikoho nepřekvapilo, že se z něj stal povoláním rybář. Jako ryba ve vodě se také cítí u motorové pily a všech možných i méně možných technických zařízení. Na táborech dbá, abychom neskončili v umývárně na suchu a mezi hejnem dětí jsou populární „Klausovo vypečené hry“. Když vám podá ruku, není to žádná leklá ryba, a co řekne, platí.

Je obecně známo, že Myšákem se člověk musí stát. Co ovšem platí pro všechny, neplatí pro Maka: Jeho rodiče se v oddíle poznali, a tak se Mako jako Myšák již narodil. Neznamená to ale, že by měl cestičku umetenou. Před Makem neměl žádný z vedoucích zkušenosti s dětmi mladšími pěti let. Až metodou pokusů & omylů, jichž byl všech Mako osobně přítomen, se oddíl naučil být přívětivým místem i pro ty, kteří nejí zeleninu, pokud to tedy jsou kojenci. Dnes se dá již bezpečně říct, že se Mako povedl. Dotáhl to až do vedení, kde ukazuje, že i když se jako Myšák narodil, skutečným Myšákem se stal vlastní zásluhou.

Lucie přibyla do oddílu poměrně nedávno. Nebyla v dětství odkojena tábornickým kotlíkovým gulášem a do dospělosti nevstoupila slavnostním předáním oddílových nášivek – dospěla standardně: státnicemi z psychologie a dokončením terapeutického výcviku. Lucie proto představuje ve vedení Myšáků čerstvý vítr. Co vítr, vichr! Myšáci byli vždy pokrokoví, což se projevuje tím, že případné nesouhlasné brblání se brzy mění v důvěrný polohlas. V Luciinu radu i diskrétnost věří děti i vedoucí. Kromě úloh inovativní bouře a klidné vrby je Lucie ještě nezastupitelná jako skvělá fotografka. Oddíl je od jejího příchodu tedy nejen usměvavější, ale také fotografovanější.